Dnes je na řadě relaxace a
poznávání legendárního pobřeží Sydney. Nejprve je třeba k moři dojít, což
je z centra asi osm kilometrů. Cestou procházíme kolem populárního Sydney
football stadionu, jehož moderní kovová konstrukce napovídá, že v roce dva
tisíce Sydney hostilo olympijské hry. Za stadionem nacházíme rozlehlý
Centenninal park, je to největší park v Sydney. My ho však jen míjíme a
míříme k oceánu na Coogee beach. Tahle pláž není tak populární, ale o to
je hezčí. Z obou stran je obklopena útesy, ostatně jako všechny pláže
tady. Když byste koukali na Sydney z moře, uvidíte město vystavěné na
vysokých útesech, občas útes sestoupí až k hladině moře, kde najdete
písečnou pláž a právě tak vypadá Coogee. Sousedící čtvrť je spíš jako prázdninová
destinace plná obchůdků, hotelů a půjčoven sportovního vybavení. Pláž je
nádherná, ale my se dlouho nezdržíme, protože dnes chceme nahlédnout pod
hladinu moře v přilehlé zátoce Gordon Bay. Moře tady je krásně čisté díky
tomu, že Gordon Bay je ukrytá před vlnami, a tak se tu nevíří písek a dno
zůstává klidné. Pravda je, že pláž je jen malinká a dost zašpiněná, ale po
krajích jsou tu skály, které nabízejí dost míst pro opalování a lenošení po
ponoru. Mám jen plavecké brýle, takže se
musím stále nadechovat, ale i tak mám dost času prohlédnout na půl skalnaté
dno.
Ve skalnaté části je vidět nepřeberné množství barevných rybiček v té
písečné míjím i poměrně veliké ryby. Zahlédl jsem mořskou jehlu a PaKo tu
jednou prý viděl malého žraloka, ale to zrovna není ryba, kterou bych chtěl
potkat já. Stezka podél moře nás pak vede dál na sever. Procházíme okolo dalších pláží a skalisek. Procházíme
i okolo velikého hřbitova. Tohle místo odpočinku je asi největší, které jsem v
Austrálii viděl. Hroby jsou, kam se jen podívám, a díky kopci, kde je hřbitov
umístěn, má téměř každý z nich výhled na moře. Těsně před Bondi beach nás
čeká výhled nejen na Bondi, ale díky předsazení skály i na celé pobřeží. Vítr tu fouká od moře čerstvý a svěží, takže
před procházkou po pláži se tu zdržíme, abychom nasáli atmosféru té dálky před
námi. Je to nádherný pocit sedět v té výšce, pod námi se
rozbíjejí vlny o útesy a v dálce plují lodě. Klid
vychutnáváme jen chvíli, protože čas kvapí a nás čeká ještě cesta domů. Bodi je
pláž, která svou popularitu má právem, je největší, vlny se lámou dál od pláže,
takže nabízí příjemné svezení pro surfaře.
Vzhledem k počtu záchranářů bych ji řadil i k nejbezpečnějším.
Pláž je opět uzavřena mezi skalami. Na jižní straně se zvedají k vyhlídce,
na severní jsou rozčleněné. Útesy majestátně drží domy nad pláží, pod nimi je
skalnatá plocha těsně nad úrovní moře. Po tomhle kamenném moři se dá chodit, pouze
jednou za čas přijde větší vlna, která narazí na skaliska tak silně, že omyje
celou plochu. Můžete tam stát s foťákem třeba půl hodiny a žádná taková
nepřijde, ale když se přiblížíte k okraji, dorazí zcela bez varování,
právě tak jak se to stalo nám.
Cesta
domů nás vede přes severní část Centenninal parku do Oxford street. Nemusíme
jít dlouho touhle ulicí, abychom pochopili, proč je tak populární a v čem
je jiná. Na tuhle otázku odpoví nejlíp statistika. Sydney je město
s největší komunitou homosexuálů na světě a Oxford street je jejich
domovem. Je to tu poseté obchůdky se
zbožím, které nepřísluší vystavovat ve výlohách, a barů, kam bych se neodvážil.
Ne proto jak vypadají, ale podle toho, kdo z nich vychází. Chvílemi mě
udivuje, jak můžou lidi chodit oblékaní, ale na druhou stranu jsem ve free
zemi, tak ať si každý chodí jak chce a je jaký je. Tím, že je Austrálie plná
různých národností, není tu téměř žádný rasizmus. Kdo může říci, že je čistý
Australan, krom Aboriginců, a těch je pár. 
Žádné komentáře:
Okomentovat