Do školy nastupujeme po necelém týdnu. Škola je přímo v srdci Brisbane na jedné z nejznámějších ulic Ann street. Do školy jsme prvně zavítali při jedné z prvních návštěv centra. Po pravdě jsem ani trochu netušil, jakým způsobem se můžu učit anglicky, když toho vlastně moc neumím. Pro příklad - hned první den jsme si s kamarádem PaKem řekli, že spolu budeme mluvit anglicky. Nápad to byl vskutku dobrý, ale naše, nebo spíš moje znalosti nám dovolily jen patnáct minut mlčení na autobusové zastávce. Takže nástup do školy je obestřen velikým otazníkem. První veliké překvapení bylo, když se nás ve škole ujala příjemná třicátnice, které jsme poměrně dobře rozuměli. Bylo to kvůli její pomalé a srozumitelné angličtině, kterou doplňovala výraznou gestikulací. Vysvětlila, kdy se máme dostavit na první den a co nás čeká. Pak už nám jen podala vše potřebné ke studiu a my se mohli těšit na náš první den ve škole.
První den probíhal poměrně netradičně. Připadal jsem si tam jak nějaký bažant na vojně, protože jsem se držel v hloučku nových studentů. Měl jsem sklopené uši a snažil se najít cestu, jak do davu proudících studentů zapadnout. Jako první nás čekal test. Bál jsem se ho už z Čech a bylo mi fakt trapné jim tvrdit, že se anglicky učím už od školy. Jenže hodina pravdy nastala a já se jal vyplňovat. K mému údivu sympatický chlap, který nás dnešním dnem provázel, si začal jednotlivě zvát studenty na pohovor. Takže nervozita v mých žilách začíná houstnout. Netrvá dlouho a třídou zazní moje jméno. Nikdy jsem nevěřil, jak těžce se mi bude opouštět můj test, ale s úsměvem na jeho tváři ztrácím pochybnosti. K mému údivu jde jen o pár poměrně jednoduchých otázek. Odkud jsem, proč jsem si vybral ACE a něco trochu o mně. Pak mi dal pokoj a já se mohl věnovat testu. Samo sebou moje sebevědomí povyrostlo, a tak jsem test s úsměvem dokončil. Po testu nás čekala prohlídka školy, kde jsme se dozvěděli, že se můžeme těšit na dvě počítačové učebny, jedno poslechové centrum, které se pyšnilo československými magnetofony. Ve škole nám byla představena veliká jídelna s kuchyňkou, dvě DVD místnosti, kde se každý den pouští filmy, takže se zdá, že si pobyt tady budeme moci docela užít. Výuka je rozdělena na tři části, ranní výuka, PSA a odpolední výuka. Výuka znamená dvě hodiny, které jsou rozděleny krátkou přestávkou. Asi nejzajímavější částí dne je PSA. Jedná se o hodinu, která je kompletně v naší režii. Můžeme buď v jedné ze dvou DVD místností zhlédnou film v angličtině s anglickými titulky, nebo jít vypracovat nějaké cvičení na počítači, pak ještě jít do studijní místnosti nebo do poslechového centra. Každé z těchto míst je hlídáno učitelem, který je připraven s čímkoli pomoci a dohlíží, jestli se náhodou neporušuje pravidlo školy číslo jedna - nemluvit jinak než anglicky. Po prvním dnu jsem plný dojmů a myslím, že by tenhle způsob mohl být dobrý a já se snad anglicky naučím.
Druhý den vyrážím s papírem, na kterém stojí, že jsem zařazen do třídy 201, což je mírně pokročilá úroveň. Bez váhání vyhledávám učebnu osm, kde mě k mému překvapení vítá mlaďounká učitelka Rachel. Jako první se musím své nové třídě představit a na oplátku se třída představuje mně. Mými spolužáky jsou dva Češi, což mě dost udivuje, protože ještě v Praze mi bylo řečeno, že právě v téhle škole procentuelní možnost, že se ve třídě potkám s Čechem, se rovná nule. Pak pět Japonek, jedna Thajka, tři zástupci Brazílie, Mongolka a Amal z Jižní Arábie. Až teď si začínám uvědomovat, co to pro mě znamená. Až teď vidím, že mám po svém boku zástupce z několika kontinentů světa. Můžu se zeptat na cokoli, co mě zajímá nebo o čem jsem si myslel, že je to jen výmysl Evropanů. Brzo taky poznám, jaké jsou odlišnosti států, které jsem házel do jednoho pytle, a naopak. Každá dvouhodinovka je proložená hrou, která nám pomůže rozvázat jazyky, seznámit se mezi sebou. Nejvíc mě udivuje, že každý den Rachel vytáhne z rukávu jinou hru, která se nám náramně hodí do učiva.
Jednou z mých nejzajímavějších zkušeností ve škole bylo, když Amal donesla arabské kafe. Celý den jsem byl poněkud unavený a ospalý. Amal přinesla malé šálky, které se vejdou sotva do dlaně, každému z nás šálek naplnila světle hnědou horkou kávou. Ke kávě se v Arábii dává dezert. Jelikož káva je naprosto bez cukru a docela hořká, dezert vše chuťově vyváží. V ústech cítíte sladkou chuť ještě ve chvíli, kdy do úst pošlete doušek kávy. Dezert je tak šíleně sladký, že bez kafe by se celý kousek nedal absolvovat. Účinek kávy se na mně podepsal snad po celý den, myslím, že největší radost z toho měla Rachel, protože se po zbytek dne celá třída perfektně soustředila.
Žádné komentáře:
Okomentovat