Kapitola 26 ostrov Philip

Klíče jsou v zapalování, říká zaměstnanec půjčovny, a nám tak začíná třídenní dobrodružství. Na straně s volantem zrovna sedím já. Koen mi jen říká: jestli se cítíš, tak jeď. Proč ne. Už cedulka na kraji okna mi říká, že se v Austrálii jezdí vlevo. Naše nové auto má pedály naštěstí úplně stejné jako auta u nás. Kde jsou blinkry, zjišťuji na první křižovatce, když mi po okně pobíhají stěrače. Bude to boj, ale teď se musím pekelně soustředit na cestu domů, kde nabereme věci. Po chvilce kličkování po melbournském centru začínám řízení dostávat do krve a začínám se soustředit na okolní věci. Naštěstí cestu hlídá Koen s mapou. Ostrov Philip je přes sto kilometrů jihovýchodně od Melbourne. Cesta tam je buď po placeném úseku, nebo přes zdánlivě rychlou cestu. Jenomže v mapě nejsou zakreslené křižovatky se semafory, což čas poměrně natahuje a nervy řidiče zkracuje. Navzdory všem nástrahám se na ostrov dostáváme něco po poledni. Ostrov je na východní části spojen s pevninou mostem. Odtud míříme na jihovýchodní cíp, kde je dlouhá pláž, končící útesy, a náš první cíl.  Vše je skvělé, jen počasí trošku pokulhává. Útesy se nám tak odkryjí jen jednou za čas. 

Navíc vítr z jihu nám přináší zimu, i přesto na pláži míjíme skupinu surfařů. Na konci pláže se cesta noří do kleče, pokrývající celý cíp poloostrova. Můžeme si vybrat z několika tras, které jsou dobře k rozeznání, díky plastovým šipkám. Nás zajímá ta nejdelší po okraji. Jen díky ní můžeme obdivovat vodu narážející na mohutné útesy, chránící tento osamocený kus pevniny.  Námi zvolená trasa však nevede jen k jednomu útesu. Postupně nám odhaluje celý poloostrov. Krom útesů je tu maják, který oznamuje lodím, že sem tedy ne. Jedná se o solární panel a světlo, ale to je jen novodobá verze, cedule nám říká, že dříve tu stál pravý maják, který chodil strážce majáku každý podvečer spouštět.  Odtud se cesta vrací do vnitrozemí zpět k parkovišti. I když by se zdálo, že zdánlivě pustá krajina, plná křivin, nám už nemá co nabídnout, tak opak je pravdou, rostou tu stromy, které jsou celé pokryty cizopasnou svízelí, v jejich stínu hledají úkryt malí klokani červení. Na parkovišti se pak rozhodujeme kam dál. Ostrov nabízí nepřeberné množství aktivit, ale koala park bude asi ta nejlepší volba. Já i Koen jsme koalu už viděli, ale jestli je reálná naděje ji vidět v přírodě, nemůžeme váhat. Nedaleká cesta do koala centra je zakončená zklamáním, označení na mapě je jen hloupý business na úkor roztomilých zvířat. Ještě že jsme se s Koenem domluvili, že když to bude víc jak 5 dolarů, tak tam nepůjdeme. Není to však naše poslední možnost, do stejného lesa se dá jít z druhé strany, i když tam asi neuvidíme koalu. Cestou kolem lesa mě trochu zarážejí mrtví klokani ležící podél cest, vím, že způsobují hodně nehod, ale v jednom místě tolik je i na mě moc. 

Po vstupu do lesa vím proč, je jich tu na každém kroku několik. Les je na vegetaci spíš chudý, a přestože je zima, je poměrně suchý. Vše vynahrazují klokani. První plán je dojít z druhé strany ke koala centru, ale po půl hodině chůze zjišťujeme, že je to moc daleko a tak se jinou cestou vracíme. Čekají nás tu ještě tučňáci. Ano, ostrov Philip má oblast, kde žijí tučňáci. Opět si říkáme, když to bude stát víc jak 20 dolarů, tak tam nepůjdeme. Vstupné bylo opět vyšší, takže se spokojujeme s husou žijící v křoví na parkovišti.  Na cestu z ostrova jsme si vybrali silnici, která vede kolem velkého motorkového závodiště. Jenže jsem přejel odbočku. Při otáčení jsem nějak zapomněl, že jsem v Austrálii a vyrazil jsem vpravo. Asi bych si toho všiml, až kdyby jel někdo proti mně, ale naštěstí se první objevilo auto za mnou. Pohled do zrcátka mi řekl, že je něco špatně, a co, to jsem zjistil poměrně rychle.  Zmatený z řízení jsem pak byl poměrně dlouho. Tak dlouho, než jsme dorazili k závodišti. V podstatě bych si ho ani nevšiml, kdyby mě Koen neupozornil. Když jsme pak opouštěli ostrov, už mi to celkem šlo a nebyl problém přejet Melbourne a zamířit směrem k Great Ocean Roud, kam máme dojet až zítra ráno, ale snad se mi podaří Koena přesvědčit a dojedeme tam.