První týden školy si začínám zvykat. Každý den narážím na nové věci, ale ne vždy se jedná o zrovna příjemnou záležitost. Hlavně kvůli jazykové bariéře, ale s tím se asi budu setkávat ještě dlouho. Říká se, že Austrálie má tři B, beer (pivo) beach (pláže) a barbecue (grilování). Takže když přišel Toro do třídy s tím, že bychom mohli v pátek spojit grilování s pivem, řekl jsem si, že konečně čuchnu k Australskému životu. Mé první obavy s tím, jestli mám něco koupit nebo donést, Toro odstřelil geniálním nápadem. Plán zněl jednoduše. Po škole vyrazíme do obchoďáku, kde se nakoupí všechno potřebné, a pak vyrazíme do nejbližšího parku a tam se bude konat párty. Nápad se líbil nejenom mně, ale většině třídy, což věštilo parádníodpoledne.
Škole odzvonilo a my mohli vyrazit do obchoďáku. Naše skupina, čítající asi patnáct osob, musela na první pohled vypadat přímo děsivě. Rozprostřeli jsme se po obchoďáku, abychom se mohli s nakoupeným zbožím vracet k Brazilce Michael, která s předem napsaným seznamem kontrolovala, zda ještě něco nechybí. Po naplnění dvou košíků přišla příjemnější část. V Austrálii se alkohol nakupuje pouze ve specializovaných obchodech. I prodavač musí mít speciální licenci RSA, aby poznal nalitého člověka a mohl tak alkohol prodávat. Naštěstí my jsme v pořádku (alespoň zatím), a tak si můžeme koupit 4l vína za pouhých $10 a zamířit do Roma street parku.
V parku je pár grilů, které se dají zadarmo použít. Obklopujeme jeden z nich a párty může začít. Část lidí se ujímá vína, část masa a grilování no a zbytek se věnuje konverzaci. Toro vedoucí skupinu konzumující víno s temperamentem kolumbijského mladíka vysvětluje, že pokud do sebe každý nenalije alespoň dvě deci vína na ex, tak zábava bude váznout a hlavně si tak dobře nepopovídáme a neseznámíme se. Nezůstal jen u slov. Jen co to dořekl, začal plnit kelímky a rozdávat je všem bez ohledu na to, zda pijí, nebo ne. U asijských spolužaček se tenhle čin může vymstít, ale co, alespoň bude sranda. Nemusíme čekat dlouho a je znatelně vidět, jak se úsměv objevuje i na jinak neutrálních tvářích. I já pozoruju, že bariéra jménem anglický jazyk není až tak vysoká. Po čase objevujeme, že při připíjení využívá každý jazyk jiná slova. Nejlepší je začít anglickým „činčin“ , ale když vidím, že se Sayka uculuje, musíme do ní nalít ještě decku, než prozradí, že v japonštině „činčin“ znamená penis. Jižní Amerika je jednotná s Itálií, říkají salud, Japonsko používá kampay a ve Francii říkají santé. Co se týká chuti k pití alkoholu, jako Čech a Evropan se můžu pyšnit třetím místem. První je bezesporu Jižní Amerika v čele s Torem z Kolumbie a ostatními Brazilci. Jediná světlá výjimka je Michael, která nepije. Druhé místo má Monglsko. Bogi může pít, jak chce, a nic. Takhle to vypadá, když někdo vyrůstá na ruské vodce. Poslední jsou Asiati. Možná to od nás bylo škodolibé, ale chtít, aby s námi drželi krok Japonky, bylo podlé.
Maso se snědlo, víno vypilo a nám se nechce domů. Nezbývá než navštívit trochu kultury. Spolužák z Brazílie Bruno v místním baru hraje na kytaru, takže cesta je jasná. Nikdy předtím jsem brazilskou hudbu neslyšel, takže jsem opravdu napjatý. V cestě už stojí jen ochranka v baru, které musíme dokázat, že i když jsme požili alkoholu, tak jsem hodni vstupu. Nejlepší způsob, jak to dokázat, je se projít podél dlaždiček na chodníku. Bruno uvnitř ještě dolaďuje, a tak je dost času se s ním pozdravit a přivítat se všemi lidmi ze školy, kteří si Bruna přišli také poslechnout. Je zvláštní, jak dokážou Brazilci s láskou mluvit o všem, co pochází z jejich země, ať už o holkách nebo o hudbě. Řekl bych, že co se týká těchto dvou věcí, tak nemá cenu Brazilci něco vymlouvat. Když Bruno rozezní struny kytary a jeho kolega začne zpívat, začínám je pomalu chápat, ta hudba je úžasná. Prvních několik písniček jen sedím a koukám se zaujetím na Brunovy ruce. Pohled mi zastíní až první skupina tanečníků a můj pohled může obdivovat další brazilské umění. Možná mně to jen přijde, ale pokuste se najít Brazilce, který neumí rozhýbat své tělo do rytmu samby. Ještě cestou domů mi v hlavě zní tahle hudba a vím jediné, zážitek z tohohle večera si chci ve své hlavě nosit navždy.
Žádné komentáře:
Okomentovat