Brisbane se rozprostírá u Pacifiku asi sedm set kilometrů severně od Sydney. Je to hlavní město státu Queensland, kde roku 1823 byla založena trestanecká kolonie. Město dostalo svůj název podle guvernéra Nového jižního Walesu Tomase Brisbena, který zde nařídil vybudovat novou trestaneckou kolonii. Jméno podle města dostala i mohutná řeka, která tudy protéká řeka Brisbane. Nejstarší budovou je maják, který se tyčí nad Roma street parkem. Stavba se datuje od roku 1824.
Vzal jsem si brusle. Přijde mi, že bych toho měl využít hned od začátku. Hned od domu vyrazit nemůžu, ale našel jsem si, že nedaleko odtud je cyklostezka, která by měla vést směrem k centru. Tak by se mělo podařit objevit důležité části Brisbane. I když jsem po dvacet minutách chůze neobjevil stezku, kterou jsem viděl z autobusu, přede mnou stojí cesta vedoucí kolem místní školy někam k řece. Neváhám a nazouvám brusle. Stezka nejprve vede přes školní park, po kterém začíná kopírovat malý potok. Díky potoku se kolem cesty objevují zvláštní rostliny a i tráva je tu zelenější, Tok doprovázejí různé druhy ptactva, na které upozorňují naučné cedule. Asi nejvíc mě zaujalo, když se z jednoho na pohled hustě zarostlého stromu ozývalo podivné pištění a hemžení. Při podrobnějším pohledu zjišťuju, že jde o asi stohlavé hejno kaloňů. Jedná se o jednoho z největších létacích žijících savců. Když se přibližuji, hejno začíná být nervóznější a první z kaloňů se vznášejí do vzduchu. V tu chvíli začínám nervóznět já. Kaloň má asi přes metr v rozpětí, a i když vím, že je to býložravec tak jeho mohutné tělo vzbuzuje respekt a já se radši pouštím dál po stezce. Cesta se po nedlouhé době přiblížila k řece a mně se naskýtá pohled na Story Bridge. Tenhle most je bezesporu jedn z dominantních staveb v Brisbane. Datuje se do roku 1930, je tedy o dva roky starší než populární most Harbour Bridge v Sydney. Mohutná ocelová konstrukce, podpíraná dvěma pilíři, spojuje Valley a Kangaroou point. Je to jedna z nejsilnějších dopravních tepen propojující oba břehy. Most podjíždím a dostávám se do části, kde začínám po druhém břehu objíždět poloostrov, na kterém je centrum města. Centrum Brisbane se může pyšnit hned několika kolem dvě stě metrů vysokými mrakodrapy. Do dneška jsem byl zvyklý jako nejvyšší budovu vnímat vysílač v Praze a české paneláky, ale tohle je něco jiného. Jako bych se najednou objevil v budoucnosti. Budovy mají moderní nádech, často jsou jen ze skla. Vše vypadá působivě a moderně, aby ne, když některé z nich byly dokončeny nedávno. A na některých se ještě pracuje. Pohled na centrum si užívám z cyklistické stezky vedoucí po druhém břehu. Řeka je obestavena parky, ve kterých lidé, jak později zjišťuji, provádějí nejoblíbenější australskou činnost. Grilování. V každém parku se dá najít několik elektrických grilů, na které stačí dát alobal olej a maso a pouhým stisknutím tlačítka se může grilovat. Centrum vrcholí ve špičce poloostrova, kde se nalézá park Botanic garden. Uvnitř se dá najít spoustu druhů subtropických a tropických stromů a rostlin. Krom nich se tudy prohánějí, jako asi po všech parcích v Brisbane, ještěři. První kontakt s půlmetru dlouhým plazem mě stál skoro šok. Nemohl jsem uvěřit, že jsme tváří tvář ještěrovi, který by mi mohl hravě ublížit. Vždyť jenom jeho postava budí respekt a pak když přidá někdy těžkopádnou chůzi kulturisty, radši se od těchto zvířat radši držím dál, i když fotku si udělat musím, protože tohle mi nikdo neuvěří. U nás v parku jsem mohl potkat maximálně ještěrku. Břeh na mé straně se začíná zvedat a cesta se dostává do úžiny mezi řeku a asi patnáct metrů vysokou skálu. Nemůžu věřit svým očím, je tu dokonce prostor na lezení. Protože jsem lezec a výbavu mám s sebou, jsem opravdu nadšen a už pomalu plánuju, kdy se sem s parťákem vydáme. I když jsem opravdu nadšený, tak nejlepší z mé cesty, se mi otevírá, až když míjím mořské muzeum, kde v doku kotví bojová loď. Přijíždím do části jménem South Bank. Nejprve mě zaujme malý potůček čisté vody, ve kterém si hrají děti, a později, když se z potůčku stane malý městský Aqvapark, říkám si, jestli jsem za tenhle luxus neměl někde zaplatit. Ale pak si uvědomuju, že nejsem v Čechách. Nadšení ve mně vzbuzuje hlavně písečná pláž, hlídaná plavčíky, kolem které vede hlavní stezka, která propojuje oba konce asi kilometr dlouhého střediska. Podél stezky vede ozdobná konstrukce obrostlá fialovými květy. Přijde mi to jako dobrý nápad, celé to vypadá velice pěkně a návštěvníkům pomůže udržet stín při cestě za zábavou. Na tomhle magickém místě nalézám deštný prales a čínský kostelík s velikým zvonem uprostřed. Celé to zakončuje veliké ruské kolo. Naštěstí jen kousek odtud je veliká autobusová zastávka, kde se dá hravě najít spoj do mého bydliště.
MHD v Brisbane je úplně jiné než v Čechách. To se dá poznat i na nápisu na zastávce „mávněte na řidiče“, a i když je to zvláštní a pro mě směšné, když se blíží autobus, mávnutím si ho zastavím. Další problém nastává s jízdenkou. Když říkám, že chci do Coorparoo, kouká na mě a říká jednu cestu? Sice nevím, co tím myslí, ale přikyvuji. Později zjišťuji, že nezáleží na tom, kam jedu, ale do jaké zóny, a když si už koupíte lístek, mezi vámi zakoupenými zónami můžete jezdit, jak chcete. Stejný systém jako má nastupování má i vystupování všude po autobuse jsou tlačítka stop, které když stisknete, řidič zastaví, a když ne, vozíte se, dokud to neudělá někdo jiný. I když Brisbane zatím moc neznám, cítím, že mé rozhodnutí žít ve velkém městě nebylo špatné.
Žádné komentáře:
Okomentovat